Síla pohledu

Určitě sis již už všimnul, pohled do očí vyvolává občas mezi lidmi lehký pocit studu. Spouští se totiž mechanismus vyhodnocení a sebehodnocení. Člověk cítí, že je hodnocen, a navíc citelně vnímá, jak moc bezprostřední toto hodnocení je. Pak nezvládá danou situaci, tento psychologický tlak a odvrací zrak.

Tento strach přímého pohledu má od začátku biologický původ. Ve světě zvířat má pohled dva významy. První je agrese a výzva, například dva samci hledící si upřeně do očí takhle měří sílu a své postavení. Druhý význam znamená sexuální získávání: samec a samice - v dobách, kdy pohled prováděl předběžnou a výběrovou funkci pro sexuální hry. U člověka se tyto významy jako agrese a získávání také zachovaly, ale vzhledem k jemnější organizaci duševního světa vzniklo ještě mnoho odstínů.

Všímavému člověku může pohled jeho společníka toho opravdu hodně říct. Jestli společník schovává svůj pohled, tak zároveň také odhaluje svou nejistotu před lidmi a strach z kontaktu - je to fakticky jiná varianta odchodu, útěku od pozornosti jiných lidi. Když schováváš pohled, tak, aniž bys chtěl, informuješ okolí, že se při pohledu do očí necítíš pohodlně. Toto se bude interpretovat jako tvoje slabost a nejistota. Na druhou stranu, pohled sice do očí, ale neklidný a zmatený, vytváří dojem, že nemůžeš vydržet dlouho a klidně zraky jiných. A tohle zajisté také kazí tvoji image.

  • Obchodní trojúhelník: pro ty, s nimiž jsi v obchodním nebo sociálním vztahu. Body jsou oko, druhé oko, nos (nebo rty), a opět oko, oko, nos a tak dále.
  • Přátelský trojúhelník: pro ty, s nimiž máš přátelské nebo kamarádské vztahy. Tato zóna je o něco větší, přece jenom se znáte - oko, oko, knoflík u prsou.
  • Intimní trojúhelník vnímají ti, kteří mají mezi sebou intimní vztahy nebo se o ně pokoušejí. Tento fiktivní trojúhelník je mezi okem, dalším okem a oblastí genitálií.

Cvičení s tajným označením „Pohled v metru“.
Potřebujeme pro to metro či jiný dopravní prostředek nebo místo, kde hlavně najdeme neznámou osobu. Pravděpodobně jsi již zaregistroval, že lidé sedící naproti sobě v metru, se velmi často rádoby nenápadně pozorují. Ovšem když se jejich pohledy setkají, náraz jako by neexistovalo nic zajímavějšího než reklama na dveřích vagonu, nebo tkaničky na starých botách člověka naproti. Je to docela jasné, protože u nás není zvykem se na někoho dívat, většinou to není ani příjemné, obzvlášť když toho člověka neznáme. Proto střet pohledů vyvolává většinou vzájemný pocit ostychu.

Takže existuje jedno cvičení: „Pohled v metru“. Udělej si pravidlo setkávat se s pohledy v metru a pak neuskakovat hned stranou. Naopak! Klidně se na toho člověka dívej dále a dokonce takové náhodné pohledy vyhledávej. Při tom se nemusíš dívat agresivně, ale můžeš třeba benevolentně a se zájmem. Mrkat při očním kontaktu není zakázáno – to je fyziologická reakce, ale usmívat se, s cílem udělat lepší dojem, bys neměl. Cvičení není o tom.

Mohu vám prozradit, že v reálném světě není moc lidí, kteří by se dokázali dívat do očí neznámému člověku více než vteřinu. I vteřiny bude až až, ale ať nejsi ten, kdo první sklopí zrak. A pokud budeš mít štěstí a potkáš člověka, který je připravený k delšímu očnímu kontaktu – skvěle, jsi dítě štěstěny – zkoušej a trénuj svůj pohled, psychologickou jistotu a vytrvalost. A když protihráč odvrátí zrak, tak si můžeš připsat jednu „výhru“ a nechat ho na pokoji. Jestli budeš chtít pokračovat, tak není vyloučeno, že pocítí hořký pocit trapnosti či nervozity a možná vystoupí i z vagónu na další zastávce. Proto mu dovol dojet tam, kam potřebuje.

A v případě, že tvůj protihráč je silnější a lepé reaguje, tak ho taky nech vyhrát. Prohrávat se taky musí umět – klidně a bez pocitu viny a vlastní neschopnosti. Však je to jenom hra – stejně jako život – a tak nemusíš celý život jenom vyhrávat.

Jestli cítíš, že nezvládáš vydržet pohled, tak nezapomeň, že se nemusíš dívat přímo do očí. Stačí si vybrat nějakou část obličeje (čelo, obočí, nos, ústa, rty, ucho…) – z takové dálky se stejně nepozná přesný bod.

Toto cvičení bys měl dělat, až budeš moci úplně klidně a bez vnitřního napětí hledět do očí neznámým lidem, a budeš si to patřičně užívat.

Pak existuje ještě jedno tajemství, jak vydržet každý i ten nejtěžší pohled. Při tom se užívá tzv. „klec“. Co to znamená? Nyní už víme, že to, že si myslíme, že se ztrapňujeme, a to, co nás přivádí do rozpaků, není nic jiného, než přecitlivělost k vlastní osobě v daný okamžik. A také to, že se necítíme ve své kůži při takovém hodnocení někým jiným. A proto je třeba změnit pozornost tak, abys vnitřně nedovolili jiným hodnotit sebe.

Představme si, že jdeš do ZOO, a najednou z ničeho nic se ocitneš v jedné z klecí – kolem ní chodí lidé (neboj ještě horší - opice), dívají se na tebe, jí zmrzlinu, smějí se, čtou štítky, ukazují prstem. Přece musíš opětovat jejich očekávání, zalíbit se jim, ukázat něco zajímavého, skákat, běhat, pitvořit se – však oni za to zaplatili peníze. A když nebudeš nic z toho dělat - přestaneš se jim líbit, a z toho důvodu tě pak přestanou krmit… Není to příliš příjemná představa, že ? Ale proč se často v životě před ostatními lidmi cítíš jako v kleci? Není lepší do té klece zavřít je? Pak ty budeš pozorovat a hodnotit jejich život, chování a způsoby rozmnožovaní, ne oni tebe.

Tvá pozornost se již nesoustřeďuje na to, že tebe někdo hodnotí (a tudíž už necítíš psychologické nepohodlí a omezení), ale na hodnocení těch samých opic…, tedy lidí, omlouvám se. Budeš se pak cítit mnohem svobodněji a pohodlněji. Jinými slovy, ty posouváš ohnisko pozornosti ze sebe na člověka, který to začal. Díváš se na něj, a přemýšlíš:
  • Zajímavý tvar obličeje..
  • Jakou má asi barvu očí…?
  • Kam asi jede…?
  • Kde může pracovat…?
  • A s kým tam pracuje…?
  • Jaký má osobní život…?
  • Hmm, zajímavé - začal se ostýchat…

V důsledku toho pak celou dobu myslíš na tuhle osobu, zkoušíš vycítit její pocity, nalaďuješ se na ni. Tvoje pozornost a myšlení pracuje na 100%. A už nepřemýšlíš nad tím, jestli je všechno OK u tebe, ale nad tím, co je a není OK u ní. Samozřejmě, že nemohu říct, že kontrolovat vlastní myšlenky je jednoduché. Ale to je reálné, dokonce aniž by to člověk musel trénovat. A s takovým cvičením se dají dosáhnout slušné výsledky v ovládání své pozornosti a tím pádem v ovládání sebe sama.

Tato - „klec“ ztělesňující přesun ohniska pozornosti, se může využívat i v jakýchkoliv jiných situacích, když potřebuješ udělat dobrý a sebejistý dojem na svého šéfa, při seznámení nebo při styku s novými lidmi.


Modelace pohledu

Člověk se dá přitáhnout a „zachytit“ jenom jedním pohledem. Když si při pohledu na nějakého člověka začneš upřímně představovat, že je to tvoje milovaná osoba, tak se na něj díváš tak, jakoby to opravdu byla tvoje přítelkyně/přítel, a ve tvým pohledu vznikne něco, co přinutí tvojí „partnerku (partnera)“ neodvrátit zrak a dokonce pocítit nevysvětlitelnou touhou se sblížit. Jinak se této technice říká „Kdybych tě miloval…“.

Existuje ještě jedna efektivní modifikace, která umožňuje neobyčejně zaujmout jakoukoliv ženu/muže. Při tom se musí neustále dívat do očí člověku, a vzpomenout si při tom na něco sexuálně-vzrušujícího. Záhodno si v duchu představit tohoto člověka na nějakém místě a trochu si s ním sexuálně pohrát. Pak ve tvém pohledu nevyhnutelně vznikne síla erotické přitažlivosti.

Lidé, kteří tuto techniku používají, tvrdí, že neexistuje nikdo, kdo by dokázal odolat této tajné zbrani. Minimálně, vzniká zpětný zájem. Jak toho využít je jenom na tobě.

Jestli se ti tato technika zdá příliš těžká, tak můžeš použít něco jednoduššího. Dej svého partnera do „klece“ a pak okukuj jeho obličej, a přemýšlejte:
  • Co bych políbil?… Že by tvář,… Ne, krk…. Raději, rty…

Jestli to vše uděláš poctivě, tvůj pohled v sobě bude obsahovat erotický náboj a určitě najde cíl.

Existují i další cvičení, ale ty už jsou pro jiné účely :) Takže - úspěšné cvičení!

Prodiskutovat na fóru




Novinky emailem Subskribovat
Úvod Kontakty