Metodiky vedení rozhovoru

Na ostatních lidech nás rozčiluje ne absence dokonalosti,
ale absence podobnosti s námi…
George Santayana

Často se stává, že musíš se bavit s lidmi, které tě moc nezajímají. Například, velká party anebo sraz premiantů ze tvé školy. Jak tenhle proces většinou probíhá? Lidi chodí sem a tam, střídavě se baví se všemi, a hledají nějakého idiota, který je bude obdivovat celý večer. Lidi jsou totiž tvorové, kteří dávají skoro tolik, kolik dostanou od konverzace, anebo ještě méně – všichni jsme do určité míry egoisti.

Uveďme typický přiklad: přistoupíš k někomu, prohodíte si pár frází a pak stojíte, přemýšlíte, co říct … až nakonec odcházíš za pitím (na záchod, zatelefonovat nebo jakýkoliv jiný “důvod”). Smutné? Určitě. Ale co uděláš, když ta osoba není pro tebe zajímavá, stejně tak ani ty nejsi zajímavý pro něj?

Je několik metodik. Je hodně způsobů, jak přinutit společníka si s tebou popovídat. A každý funguje. To mi připomíná jednu scénu z cyberpunkovského filmu “Don’t Be a Menace to South Central While Drinking Your Juice in the Hood” (v našich zeměpisných šířkách známý spíše jako “Nevyhrožuj” – přesný překlad, co? :). Situace je následující – stojí 2 kluci a dívají se na pěknou slečnu. Jeden z nich říká, že v klidu by mohl dostat její telefonní číslo. Druhý mu nevěří. Ten první přijde, vytáhne bouchačku a povídá: “Naval svoje číslo, ty děvko!” – to je taky způsob. Můžeš ho používat, ale je lepší se naučit jemnějším metodikám. Nejefektivnější je ale používat zároveň všechno.

Upřímně se zajímej o svého společníka.

Občas je to i docela složité. Máš před sebou člověka, obyčejného člověka… V čem může být zajímavý, nebo co tě v něm může zajímat – však je to obyčejný člověk. Ale lidi vnitřně ucítí tvojí faleš, a veškerá tvoje snaha bude zbytečná. Zkoušíš a zkoušíš a … pořad nic. Ale můžeš tomu předejít – změň se, buď flexibilní. Najdi u svého společníka něco, co tě bude opravdu zajímat. Může to být cokoliv – od účesu a gelu, až po nejoblíbenější lidskou vlastnost. Pak vezmeš tenhle pocit, a přeneseš ho na společníka. Upřímně. Tvé nastavení musí být zhruba takové: “Jak mi může připadat nezajímavý člověk s tak pěknou hedvábní košili, nestandardním účesem, chytrým mozkem a tak zábavnými vtipy?”. Dělej to upřímně, správně interpoluj své pocity – pak se to podaří.

Vytvoř si svoji energetickou sféru.

I když to asi zní dost divoce, je to v podstatě jednoduché. Je to jedna z metod vytvoření tzv. bojového transu. Vezmeš pocit (např. spokojenost s něčím, radost nebo nadšení z něčeho), který momentálně potřebuješ – vždycky takový pocit máš, ve větší nebo v menší míře. Pak ho přemísťuješ přesně do centra svého těla, někam do oblasti sluneční pleteni. Samozřejmě, všechno se to dělá v mysli. Pak začíná rozvoj pocitu. Začínáš na to myslet cyklicky, a s každým dalším cyklem se více a více do toho vžívat. Za minutu tenhle pocit tě pohltí a naplní natolik, až se začíná rozstřikovat na okolí. Lidi, které stojí kolem tebe, se dostávají pod vliv tohoto rozjetého pocitu a sami začínají pociťovat něco podobného. Věř mi, funguje to.

Buď dítětem.

Přiklad ze života – znám jednu slečnu, která v tom dosáhla opravdu velkého úspěchu. Jakmile se s ní začneš bavit, vyválí se na tebe půl tuny bezprostřednosti a upřímného zájmu. Vem například malé dítě – zlobí se na něj hodně lidi? Ne. Může dělat skoro cokoliv, a stejně ho budou mít všichni rádi a budou ho milovat. Namodeluj chování dítěte a sám ho použij. Teď už nikoho ani nenapadne tě poslat někam.

Přizpůsob se dýcháním.

Dýchej ve stejné hloubce a rytmu, jako tvůj společník. Stává se, že nemůžeš uvidět, jak dýchá tvůj společník. Dá se to obejít – musíš ho uslyšet dýchat. V případě, že tvůj partner dýchá příliš často – můžeš dýchat ob 1 poměrného dýchání. Více se o tom můžeš dozvědět ve odborné literatuře.

Použij zrcadlovou pozici.

Vědomí a tělo je jeden společný systém. Tím pádem, tělo přesně zobrazuje stav člověka, vyjímaje případy, kdy člověk se speciálně učí, jak se zbavit těchto vzájemných vztahů. Z toho plyne, že jestli zaujmeš stejnou pozici, jako tvůj společník, tak on si podvědomě bude myslet, že s ním souhlasíš a že přemýšlíte stejně. Ale buď opatrný, obzvlášť ve svých začátcích – lidi, které mají málo zkušenosti, často zkoušejí napodobit svého společníka úplně ve všem do nejmenších detailů. Nemusíš se opičit – stačí zaujmout podobnou pozici. Nemusíš sedět (stát, ležet..) úplně stejně, postačí ti podobný předklon nebo úklon těla a směry končetin.

Nemyslí na bílou opici.

Moudrý Confucius říkával: “Nikdy a za žádných okolnosti ne mysli na bílou opici!” – a hned po té lidi na ní začali myslet. V životě je to stejné: jestli se za jakoukoliv cenu snažíš něco udělat, tak se to nedaří. Uvolní se, uklidní se, nemysli na bílou opici a vše se podaří. Tady udělám menší odbočku do NLP – znalosti se dělí do 4 skupin: neuvědomělá neznalost, uvědomělá neznalost, uvědomělá znalost, neuvědomělá znalost. Člověk by se měl vždycky snažit svůj jakýkoliv návyk dat do 4. skupiny, aby mohl fungovat podle principu “co já vím, jak jsem to udělal.. Ani jsem na to nemyslel..”.

Závěr.

Měň se a buď přizpůsobivým, pak dosáhneš optimálního výsledku. Neboj se experimentovat a pamatuj, že Vesmír je příznivé pro tebe prostředí plné veškerých zdrojů. Na tvé cestě k cíli máš vše potřebné.

Prodiskutovat na fóru




Novinky emailem Subskribovat
Úvod Kontakty