Sebeklam a jeho důsledky

Sebeklam je největší hloupost, kterou si člověk může dovolit. Sebeklam zkresluje tvůj pocit reality a přispívá k vytváření chybných závěrů z reálných předpokladů. Možných příčin pro iluze je hodně, od banálního “Myslím si, že…” až po “Miluji ji”.

Uvažujme logicky. Podíváme se na nejčastější chyby:

Modelování chybného vztahu ke slečně.

Co to je? Vysvětlím na příkladu: když se seznámíš se slečnou a strávíš s ní par dní, tak se ti automaticky spustí rozumový proces zaměřený na její osobu. Tento proces může skončit až takovými perlami, jako “Ona mě na začátku políbila na tvář, to znamená, že se jí líbím a má mě ráda!”. A tady máš první chybné závěry. A začínáš budovat svůj vztah k této osobě na základě nepodložených zjištění. Pak se ovšem i ten vztah vyvíjí principielně jinak. To se dá vyléčit střízlivým přístupem ke vztahům (viz třeba technika T.O.T.E.).

Děláš předčasné závěry

Příklady takových závěrů je hodně: “Ona se dobře obléká, takže má bohatého taťku anebo milence”. Tzn., činíš unáhlený závěr ze správných předpokladů, a tím pádem, škodíš sám sobě. Léčí se to starou dobrou technikou – prvních 14 dní randění neděláš žádné závěry, jenom sbíráš informaci. Tyto informace si můžeš poznamenávat, například, do sešitu. A závěry děláš až po kritickém stadiu nashromážděni informace, a nejlépe, po potvrzení každého faktu. Chápu, že to zní divně, ale pak se pravděpodobnost správného závěru zvyšuje desítky krát.

Přenášíš patterny chování jednoho člověka na jiného.

To se vysvětluje menšími zkušenostmi z komunikace s lidmi, s přibývajícími zkušenostmi to zmizí. Tahle chyba spočívá v tom, že přisuzuješ své nové známosti zvyky (zvláštnosti chování) těch, s kým jsi býval dříve. Samozřejmě, že ona o těch zvykách nejspíš ani netuší. A pak světe div se, až ti řeknou, že má agresivní alergii na růže, a v posteli upřednostňuje lehčí mazochismus. Léčí se to standardně – na nového člověka se díváš jako na čistý list papíru.

Nejsi upřímný sám před sebou.

Můžeš určitě litovat sám sebe a říkat všem, jak moc ji miluješ. Ale je to doopravdy tak? Nechceš náhodou akorát sex? Ale, když přesvědčíš sám sebe, že jí miluješ, začneš fungovat podle patternů chování, které máš vytvořené z knížek, rozhovorů a podobných “zdrojů”. Ale patterny rychlého svádění jsou úplně jiné. Takže co se stane, když si dáš nějaký cíl, ale chováš se úplně jinak? Správně – 2 čáry, kterým se říká paralelní. A jestli na konci jedné z nich je divoký sex, tak to vůbec neznamená, že ho docílíš pomoci druhé čáry. Tato chyba se léčí upřímnosti vůči sobě – měj reálné cíle, pocházející ze tvých reálných přání, a pak je určitě dosáhneš.

Máš smůlu.

Štěstí je výsledkem hodně důkladné přípravy.




Vlastní odpovědnost.

Já chápu, že tenhle problém se dá jen stěží obejít, protože jeho rozměry jsou megagigantické, ale: TY A JENOM TY MŮŽEŠ ZA TO, CO SE S TEBOU DĚJE VE TVÝM ŽIVOTĚ.

Těžké, co? Ale jde o to, že tvůj svět je odraz tvého vztahu k němu. A jestli si budeš věřit, pak tvůj svět, tvoje mapa, tvoje podstata bude věřit tobě a v tebe. Musíš se akorát naučit odpovědnosti, odpovědnosti za všechno. Musíš se naučit být odpovědným za to, co říkáš, musíš nést odpovědnost za veškeré svoje změny (v chování, zevnějšku, chůzi atd.), musíš nést odpovědnost za svoji komunikaci, své myšlenky, své skutky. Všechno se ve tvém životě děje, protože TY dovoluješ tomu všemu se dít. A teď srovnáme linií chování 2 typů lidi:

  • “Toužil jsem, ale… pokoušel jsem se, ale on… skoro jsem to udělal, ale..”
  • “Zatoužil jsem.. a zkoušel jsem, dokonce i když on.. udělal jsem to navzdory..”

Máš absolutní svobodu výběru – vzít odpovědnost za své změny a vítězství, anebo přenechat jiným tento sladký úděl.

Prodiskutovat na fóru




Novinky emailem Subskribovat
Úvod Kontakty